Borovice černá

je oblíbeným vánočním stromkem vyznačující se dlouhou trvanlivostí a značnou tuhostí větviček. Větve se neohýbají ani pod tíhou velkých ozdob nebo čokoládových bonbónů. Jehlice má dlouhé, tuhé tmavě zelené. 

 

 

 

 

 

Borovice lesní

je u nás tradičním vánočním stromkem i přes to, že lidé v posledních letech upřednostňují jedle. Borovice lesní má variabilní zbarvení jehličí. Některé ho mají modrozelené a některé pak světle zelené, až žlutozelené. Jedná se o trvanlivý stromek s tuhými větvemi.

 

 

 

 

Douglaska tisolistá

patří k méně známým vánočním stromkům. Má velmi jemnou strukturu větviček i jehličí. Je trvanlivá a velmi aromatická. Je nejvoňavějším vánočním stromkem. Dokáže provonět celou domácnost. Pro svoje jemné větvičky se k ní hodí spíše lehké, například slámové ozdoby.

 

 

 

 

Jedle bělokorá

je u nás  jedinou domácí jedlí. V tradičním slova smyslu by tedy  „vánoční jedlička“ měla být právě jedle bělokorá. Vzrůstem se  nejvíce podobá smrku, kterým byla v minulosti často nahrazována. Tak jako ostatní jedle neopadává, ale jehličí zůstává z většiny přischlé na větvičce. Jehlice jsou krátké, navrchu zelené, zespoda stříbřité, na větvičce rozčísnuté, rostoucí ve více řadách na každé straně. Stromek je středně tuhý a umožňuje použití běžných ozdob. Je středně vonná.

 

 

Jedle kavkazská

 

je v současné době nejoblíbenější jedlí. Oblíbená je zejména proto, že její jehlice rostou kolem celé větvičky. Působí tak velmi bohatým dojmem. Jehlice jsou svrchu tmavě zelené a zespodu stříbřité. Jehlice neopadávají. Při brzké sklizni, dlouhém skladování a umístění do suchého prostředí však vysychají a ztrácí svoji pružnost. Při doteku se pak suché jehlice snadno odlamují. Čím je stromek čerstvější, tím déle si zachová svoji pružnost a aroma. To samozřejmě platí pro všechny vánoční stromky. Jedle kavkazská má z jedlí nejtužší větve a proto umožňuje standardní zdobení. Na stáncích s vánočními stromky je tato jedle často označována jako jedle nordmanská, což je spíše zkomolenina latinského jména než botanický název. Občas je také nabízena, jako dánská jedle, což odkazuje pouze na tradici jejího pěstování právě v Dánsku.

 

Jedle obrovská

je méně častou variantou vánoční jedle. Má dlouhé jehlice rostoucí na větvičce pouze ve dvou řadách. Jehlice jsou svrchu zelené zespod jsou stříbřité. Jedle obrovská je bezesporu nejvonnější z jedlí. Větvičky jsou středně tuhé, spíše jemnější.

 

 

 

Jedle ojíněná

je určitě nejexotičtějším vánočním stromkem, který u nás můžete pořídit. I přes to se stala mezi našimi stálými zákazníky velmi oblíbenou. Má velmi dlouhé jehlice modré až modrozelené barvy. Je středně aromatická a většinou hustě zavětvená středně tuhými větvičkami. Oblíbená je i proto, že i při standardní výšce, je relativně úzká.

 

 

Smrk pančičův

je méně známým vánočním stromkem. Pěstitelé ho však opomíjejí neprávem, protože má spoustu předností. Je krásný. Jeho jehličí je svrchu modrozelené a zespodu stříbrné. Je úzký a tak se všude vejde a konečně opadává mnohem méně než jeho příbuzní. V křížovkách se s tímto stromkem můžete setkat pod výrazem balkánský smrk, což odkazuje na jeho původ nebo omorika, což je jeho druhové jméno v latině.

 

 

 

Smrk pichlavý

v našich končinách už jako vánoční stromek zdomácněl. Má velmi tuhé větvičky a velmi tuhé, špičaté a jak název napovídá, pichlavé jehlice. Obecně se mu říká stříbrný smrk. Běžně se však vyskytuje v široké paletě barev od stříbřitě modré, po modrozelenou až zelenou barvu.  Tento velmi dekorativní stromek je u našich zákazníků nejžádanější v malých velikostech kolem 1-1,5m. Je typickým vánočním stromkem, který si lidé dávají na stůl.

 

 

 

Smrk ztepilý

býval nejtradičnějším vánočním stromkem u nás, který snad ani není třeba popisovat. Jeho obliba ustoupila poté co se na trh dostalo větší množství, dříve nedostatkových jedlí. Přesto má tento smrk své místo v naší nabídce. Pro mnoho lidí je to srdeční záležitost. Vzpomínka na dětství, ke kterému tradiční vánoční smrček patří dodnes. Jeho přeslenitý vzrůst přímo vybízí ke zdobení. Má dostatečnou tuhost a mezi jednotlivými patry větví je místa tak akorát na ozdoby. Jeho největší nevýhodou je bezesporu časný opad jehličí. U nás tuto vlastnost eliminujeme tím, že ho nenabízíme od začátku sezóny, ale začínáme ho řezat až v průběhu prodeje, až v období druhého adventního víkendu.